Skladby vybrané pro koncerty Stuttgartského oratorního sboru se řídí dvěma tradicemi. Jsou v souladu s církevním rokem, což platí zejména pro pašijový a vánoční koncert. Zároveň je přirozené uvádět nezkrácené původní skladby oratorní literatury.
Náš první živý koncert je však po téměř dvouleté pauze zvláštní výjimkou. Jednak se koná v listopadu, kdy má vzpomínka na mrtvé své zvláštní místo v celkovém sezónním aspektu. Na jiném místě srovnáváme Mozartův legendární fragment Requiem (v zajímavém doplnění Roberta D. Levina) s úryvkem z Brahmsova Německého requiem“ jako vhodným a zároveň neobvyklým kontrastem.
Smrt – věčný společník
Úryvky z mírného a uklidňujícího Brahmsova Requiem se v nové verzi Roberta D. Levina setkávají se strhujícím a místy velmi dramatickým fragmentem Mozartova Requiem.
V roce 1854 složil J. Brahms sonátu pro dva klavíry s pomalou scherzovou větou – pravděpodobně také v šoku z pokusu o sebevraždu svého přítele Roberta Schumanna. O tři roky později použil materiál z tohoto scherza pro druhou část svého Requiem. Provedením zkrácené verze Brahmsova Requiem následujeme skladatele, který své dílo ve zkrácené „neúplné“ verzi s částmi I – III představil veřejnosti také 1. prosince 1867 na koncertě „Gesellschaft der Musikfreunde“ v Großer Redoutensaal ve Vídni.
Jaká tragédie: smrt „sama“ ukončila dílo těžce nemocného hudebního génia, když skládal mši za zemřelé. Třetina textu mše zůstala nedotčena a Mozart orchestrální úpravu dokončil pouze v základní podobě. Možná je to právě lidský prvek, který dělá toto Requiem tak skvělým. Není to hudba z jiného světa. Je to pozemská hudba – pro ty, kteří musí zemřít, i pro ty, kteří zůstávají a trpí ztrátou.
7. listopadu si společně připomeneme všechny, kteří v letech 2020 a 2021 přišli o život v důsledku pandemie, přírodních sil nebo jiných příčin.
Upozornění: Na naši akci se vztahuje pravidlo 2G.